Léčitelka řádu Curanderismo

Léčitelka řádu Curanderismo pocházející z pokrevní linie mexických indiánů národa Chichimeca a Karankawa a obřadní tanečník Aztéckých tanců.

Přijala pozvání do České republiky v roce 2009, aby tu léčila, aby předala moudrost své tradice a poradila, jak pracovat se stresem, se ztrátou smyslu života a pocitem marnosti, které nás čas od času navštíví.

Na tyto problémy, které jsou základem mnoha fyzických nemocí, Stella říká: „Je potřeba promluvit si opět přímo se stvořitelem.“

Promluv si přímo se stvořitelem 

Stello, mnoha aztéckými stařešiny jsi poctěna a vnímána jako Teopixque (což se dá přeložit jako kněžka), nositel tradice a učitel moudrosti – co si pod těmito slovy máme představit?

Je to skutečně pocta a zároveň velká odpovědnost. V naší tradici to znamená žít v pravdivém Obřadu života, dělat vše jak nejlépe umím každý jednotlivý den a přitom být otevřená cestě, která pomáhá a léčí. Toto se odehrává v tvořivém procesu, ve kterém se modlím, abych se neuzavřela nebo se nezačala brát příliš vážně. Zároveň to znamená být odevzdaná a navzdory různým znepokojením a starostem oprostit se od každodenního stresu a vytvořit si vždy čas a prostor na vzdání Díků, uvědomění si Požehnání a užití si potěšení ze života.

Často připomínáš, že pro zachování nebo obnovení zdravé rovnováhy pro tělo i duši je důležitý přímý kontakt se stvořitelem, mohla bys to vysvětlit?

Není to žádná věda, je to tisíciletí staré a známé pravidlo, pouze jsme se posledních několik set let začali soustředit na formu a obsah nám nějak utekl „mezi prsty“, takže se nyní více soustředíme na to, jak jsme oblečeni a jestli sedíme nebo stojíme. Důvodů je mnoho, ale o nich není třeba mluvit – důležité je, „jak z bludného kruhu ven“. Recept a lék zároveň je prostý: Vědomá myšlenka.

Vědomá myšlenka se napojuje přímo na stvořitele a na pomocné strážce neboli na Anděly. Znamená to přesměrování zbytečných myšlenek a uvolnění - modlitby (promlouvání k Bohu), zpívání, práce na zahradě, vaření, bytí…. Je to skutečně otázka opakování a našeho stavu Vědomí. Vždy poznáme, že jsme skutečně napojeni. Proroctví hovoří o vkládání čisté myšlenky do čistého pozitivního činu.

V České republice je stále větší množství lidí, kteří se zajímají nejen o své fyzické, ale i o duševní zdraví v novém, duchovním rozměru. Jaké je tvé poselství pro ně?

Přítomnost, kterou nyní prožíváme, je velmi důležitým okamžikem v období vývoje lidstva. Je to, jako bychom měli v rámci tohoto života více životů k tomu, abychom mohli vše zpracovat, postoupit, vyléčit a vyvinout se do úrovně, v jaké potřebujeme v této epoše být. To znamená vyčištění vlastního duchovního domu a ujasnění si kam, ke komu a k jakým silám života se připojíme ve Vesmíru plném mnoha Vesmírů.

Je důležité vyrovnat se se svou minulostí a předložit účty. Mít pochopení, chápat skutečnou historii konceptu utlačovaného a utlačovatele, a pak vzít na vědomí a přijmout usmíření. Následně z tohoto vystoupit, překonat tuto úroveň a stát se jedinečnými, osobitými, sebou samými. Při svém vlastním léčení dělej to, co by udělala sama láska – to není zvučná fráze, to je skutečný životní recept. Také měj soucit a pochopení sám se sebou, stejně jako s druhými. Být odevzdaný neznamená ustoupit nebo vzdát se. Znamená to nechat věci plynout, když je to potřeba, a konat se záměrem pozitivní změny (vzít na sebe odpovědnost) ve prospěch veškerého Života – minulého, přítomného a budoucího. Proroctví říká, že toto není pouze absolutně možné, ale také nutné – nyní více než kdy jindy.

Zní mi to jako stav naplnění. Jaká k němu vede cesta?

Velmi důležité jsou obřady a rituály, a to jak „slavnostní“, tak „každodenní“. Obřad jako takový je vědomý proces propojení našeho já s přírodou, se zvířaty, se stromy, s matkou Zemí a celým vesmírem. Jde o uvědomění si skutečnosti, že ty jsi mé druhé já, a že my všichni jsme jedna velká rodina včetně kamenů, žížal i listí na stromech. V naší tradici se dochovalo mnoho obřadů, které na mnoha místech této planety byly během tisíciletí systematicky potlačovány, aby byly následně zakázány nebo zapomenuty. Jsou to například obřady posvátného ohně, obřady očisty, obřady zpěvu, bubnování a tančení, iniciační obřady přechodu z dívky na ženu a z chlapce na muže nebo obřady při východu slunce, při kterých se otevírají portály.

Co bylo nejsilnějším hlasem při tvém rozhodování, zda přijmeš pozvání do Evropy?

Víme, že tyto obřady se vykonávaly odedávna nejen na celé této planetě, ale i v jiných místech vesmíru, v domovech, ze kterých jsme před dávnými věky přišli. Víme, že tyto rituály nepatří pouze nám, kterým se podařilo je uchovat, a že je naším úkolem opětovně se o ně podělit a sdílet je s ostatními. Proto jsem přijala pozvání do České republiky.

S pokorou napsal Michal Kubasa