Stařešina kmene Seneca

Dva Muži přinášející Medicínu

V květnu roku 2006 přijeli do České republiky poprvé Robertjohn Knapp a Gil Aguilera, dva staří severoameričtí indiáni, sdílet s námi svoji moudrost vycházející z tradice předávané po tisíciletí z generace na generaci.

Robertjohn Knapp (dále jen Robertjohn nebo RJ) – duchovní vůdce, člen „rady starších“, medicinman kmene Seneka a čestný člen kmene Tobato labol, tanečník slunce po více než 30 let, konzultant NASA.

Muž, který přinesl duchovní vzdělání do federálních věznic Severní Ameriky (nezanedbatelné procento vězňů tvoří severoameričtí indiáni mající převážně problémy se závislostí na alkoholu), duchovní představitel za sjednocení všech domorodců Severní Ameriky. Člověk, jehož vyzařování a Moudrost vycházející nejen z jeho úst, ale hlavně z jeho činů a chování. Přitahuje a motivuje mnohé lidi mnohých národů, již dávno nejen Severní Ameriky.

Říká: „Láska je Rozhodnutí - starat se – nebo ne.“ (Love is decision – to care or not.)

15 minut…

Zde je tedy jeden z jeho příběhů s vědci z NASA:

„Jednoho dne ke mně zase přijeli z NASA a odvezli mne do pouště. Jeli jsme dlouho, tři hodiny, až jsme dojeli na vojenskou základnu - nemůžu si teď vzpomenout na jméno té základny – uprostřed té základny má prostor NASA, velmi utajovaná věc…   zavedli mne do místnosti, kde sedělo mnoho vědců a řekli mi: „Máte patnáct minut na to, abyste k nám pronesl duchovní řeč. Co nám můžete říct, abyste udělal dojem na vědce?“

Znáš vědce, vždycky něco uříznou a pak to sledují, zkoumají všechny detaily a dávají dohromady s něčím jiným. Řekli mi: „Řekněte nám „jednu pravdu“ (one truth), abyste nás přesvědčil, že máme důvod Vás poslouchat. Máte na to patnáct minut.“ Nevěděl jsem, co jim mám říct. Tak jsem šel ven, vzal do hrsti tabák a řekl modlitby. Pak jsem se vrátil a řekl těm lidem: „Tohle je to, co jsem se naučil: Podívejte se na mou ruku.

Když rok s touto rukou nepohnu a budu dělat vše, jako by nebyla, co se stane? Ruka zemře! Proč? Protože jsem s ní nekomunikoval. Pokud je tohle pravda o části Vašeho těla, o které dokonce víte, že je Vaší součástí, že je s Vámi propojená a že v ní proudí tekutiny a přesto ta část zemře – co si myslíte o všem ostatním okolo nás? Pokud nekomunikujete, co se stane?“ Tak jsem jim řekl: „Prosím, řekněte, že nemám pravdu. Řekněte, že se mýlím. Jsem už unavený, chci jít domů. Dokažte mi, že se mýlím.“ ale oni mlčeli. Když to nebyli schopni říct vědci, kdo to může říct? Mlčeli, nic neřekli – a tak začali poslouchat, co jim říkám.“

„Jednoduché věty“

Staří moudří indiáni říkají zdánlivě „Jednoduché věty“ – ale často teprve až na poněkolikáté jsem si uvědomil, že začínám chápat jejich význam, že je začínám Vnímat a že jsem je přijal za své. Je skutečně obdivuhodné, s jakou trpělivostí každému, kdo Naslouchá, opakují tyto „jednoduché věty“, ale i příběhy.

Vzpomínám si, jak jsem se zastyděl, když mne po roce RJ „zkoušel“ tím, že se mne ptal na stejné věci na jaké před rokem a já, stejně jako tehdy, neznal odpovědi na jeho „jednoduché“ otázky. Tehdy jsem Ucítil, že jeho slova jsou „hmotná“, mají „tvar“, „žijí“, že to nejsou jen tak bezprizorní slova pohozená, vychrlená, opuštěná, vyplivnutá a zapomenutá…

RJ se ke svým slovům vrací a sleduje, co se s nimi děje. Po čase přijde svá Slova opět navštívit. Nám Evropanům dělá tento způsob komunikace často značné problémy – představuje totiž plně se soustředit na Přítomnost / žít v Přítomnosti, Otevřít se a  Vnímat toho „druhého“.

Jediná Volba

Zeptal se mne například: „V životě máme jen jedinou Volbu. Víš, co je to za Volbu?“ Začal jsem usilovně pátrat v paměti, uvědomil jsem si, že se mne na to již jednou ptal. Nemohl jsem si vzpomenout a tak jsem jen sklopil oči k zemi a přál si, aby ta (pro mne) trapná chvíle byla již za mnou. Ale v tom je ten fígl – indiáni z takových situací neutíkají, jsou v ní Přítomní.

„Oka mžik“, který mi připadal jako věčnost, mne v tom RJ ještě nechal pokoupat a potom řekl: „V životě máme jen jednu Volbu: být vzhůru - nebo usnout! Pokud jsi vzhůru, nemůžeš popřít pravdu, takže tam už potom není žádné další rozhodnutí. Ale pokud usneš - zlost, žárlivost, drogy, alkohol převáží a tvá volba byla zaslepit sebe a popřít pravdu. Pokud Vidíš pravdu, nemůžeš ji popřít – je tím, čím je.“

Tuláci všehomíra

Šli jsme s RJ poděkovat jednomu místu. Zeptal jsem se ho: „Před několika lety jsem se zajímal o houby a mimo jiné jsem se dozvěděl, že houby jsou vlastně vesmírní cestovatelé, Tuláci všehomíra, kteří cestují vesmírem v podobě sporů – co si o tom myslíš? Myslíš, že je to možné?“

RJ: „Samozřejmě, (odmlčel se) nejen houby – prakticky všechno, co je na této zemi, přichází z vesmíru. Vědci už vědí, že například minerály, které jsou tak důležité pro růst a fungování našeho těla, nemají svůj původ na zemi, stejně tak voda (vodík)…“ Jmenoval mi mnoho příkladů, které jsem však bohužel nedokázal udržet v paměti. Pak pokračoval: „Je dobře, že současná věda postupně potvrzuje to, co my víme a žijeme už tisíciletí…

Kdyby se nás zeptali a kdyby nás poslouchali, věděli by to dříve, ale je dobré, že na to nakonec také přicházejí. Každý z těchto prvků, z těchto částeček, obsahuje obrovské množství informací. A skrze minerály a skrze informace, které obsahují, které jsou součástí našeho těla, přicházíme i my z vesmíru – vidíš, my všichni jsme příbuzní /spříznění / bratři / blízcí (relatives), v každém z nás je část toho druhého. Proto je důležité vzájemně si neubližovat a komunikovat.“

MK: „Co to znamená komunikovat“?

RJ: „Požádat (to say prayer), (indiáni nemají výraz pro „modlení“ v křesťanském slova smyslu) a poděkovat (give thanks).

„Be gentle with your words!“

MK: „Řekl jsi mi: zacházej vždy vlídně se svými slovy, můžeš mi tu myšlenku rozvinout?

RJ: „Když dýcháš, když mluvíš – voda vychází z tvých úst, zároveň vycházejí i vibrace. Lidské bytosti vnímají vibrace, ale často jsou zvyklí poslouchat pouze vokální podobu slov. Zvířata, vše okolo nás, vnímají vibrace.

Když řekneš černochovi: „Negře“, vibrace v něm způsobí zlost. Když řekneš své ženě: „Ó, má lásko“, vibrace v ní způsobí lásku – všechny vibrace přicházejí do smyslových center, tam se spojují a dohromady tak „dávají určitý smysl.“

Zvířata si předávají tyto vibrace vycházející z našeho dechu – vzájemně se tak „informují“, „předávají si zprávy“ o tom, co se děje okolo nich a okolo nás. Neznají naše slova, znají vibrace. Voda a vibrace nesou Záměr. To, co je v tvé Mysli a ve tvém Srdci – to je Úmysl, Záměr. Pokud je tvá mysl upřímná, tvůj záměr má sílu. Nemusíš mít strach ani ty ani tvé okolí a otevírá to Mnohé - ne jenom mezi lidmi. Pokud stojíš v kruhu a celý kruh je jedné mysli a jednoho srdce – potom je záměr velmi mocný, jako tohle.“

A ukazuje kruh vytvořený spojením palců a ukazováčků. „Celý vesmír je v kruzích nebo spirálách takže pokud děláš věci ponořen v tom smyslu … to je starý způsob … Oni rozumí. Vědci říkají: my teď máme techniku, my víme víc…, ale naši předci znali spojení ke hvězdám. Jak?“

MK: „Skrze kruhy?“

RJ: „Skrze mnoho cest – skrze slavnosti, snění, možná jim to někdo ukázal. My nevíme, ale víme, že je to platné, že to funguje. Nyní to vědci ověřují a prokazují. Proto miluji chodit do NASA,“ směje se „přijdou a řeknou: …na tohle a tamto jsme přišli… a já se podívám na tu věc skrze Tradici a řeknu: my to už víme… je to nádherné.“ Směje se.